První rozsudek definitivně pohřbívá představu některých úřadů, že mohou označit různé své pokyny, na jejichž základě úředníci postupují vůči občanům a firmám, za interní ("jen pro vnitřní potřebu") a odepřít je veřejnosti. Konkrétně šlo o tzv. Pokyny řady DS daňové správy, kterými Ministerstvo financí instruuje Finanční úřady, jak postupovat vůči daňovým poplatníkům. Představa, že mohu toho, z jehož peněz žiju, potrápit v rámci procesu, kterým mu ty peníze zabavuji, jakýmisi tajuplnými a jemu nepřístupnými směrnicemi, je opravdu komická.

Celý rozsudek zde

Druhý rozsudek potvrzuje (jde o kasační stížnost podanou úřadem, zamítnutí je tedy vítězstvím žadatele) některé dříve rozsouzené skutečnosti, například že Správní řád, zejména pasáž o nahlížení do spisu,  nikterak neomezuje přístup k informacím. Tento rozsudek se týká přestupkového řízení a ukazuje, že tak jako stavební řízení, ani přestupkové řízení není žádnou tajnou oblastí a že úřady jsou povinny z něj poskytovat informace, které nejsou odůvodněně chráněné (např. osobní údaje).

Celý rozsudek zde